♥ Jak může být smrt blízkého krásná.

Když odchází někdo blízký.

Včera zemřela jedna pro mě významná žena a klientka. Byla v důchodovém věku a ke mě už přišla s vážnou smrtelnou nemocí. Už po první návštěvě jsem jí říkala, že je pro mě velmi inspirativní člověk, že obdivuji její sílu, vytrvalost a zdravé myšlení.

Byla rozhodnutá nejen se vypořádávat s nemocí, ale také ještě stále rovnat křivdy a bolesti v rodině. Což i osobně považuji za velmi důležité. Přála si uzdravit vztahy a samozřejmě i své tělo. Tématem byla ženská linie, mamka, dcery, také syn. A k tomu přidružené jiné vztahy, které jsme uvnitř jejího podvědomí harmonizovaly.

Tahle houževnatá paní dokázala pochopit souvislosti toho, co se jí vlastně děje, dokonce proč a odkud přišla tahle nemoc. Dostala se blíže ke své ženskosti a sebelásce. Uvědomila si, že je v pořádku se starat také o své potřeby a říkat ostatním „NE“. A začala to dělat. Pracovaly jsme spolu několikrát v průběhů pár měsíců.

Přišla pozdě?

Možná ano, možná ne. Jak se to vezme. Nikdy nevíme, kdy smrt nebo neboc přijde. Smrt je větší než my, tohle neovládáme a je nutné být v pokoře a s úctou. Pamatovat na ní v každém okamžiku. To je to, co nás vede k tomu si život lépe vychutnávat. Také se zdravěji rozhodujeme.

Prošla jsem několikadenním transformačním seminářem o smrti v roce 2005 a pochopila tam téma více do hloubky. Od té doby mám také závěť a žiju s vědomím přítomnosti smrti skutečně každý den. Protože takhle to je. Ve všem, v mých akcích je tato skutečnost zařazená. Je nutné přestat smrt ignorovat.

Neříkám, vytvářet si stres nebo se dostat do bodu, no tak to nemá nic smysl, stejně umřeme. To ne, jen přestat ignorovat ten fakt, že tu je a že nad tím nemáme žádnou kontrolu.

Jde o to přijmout, že tu je, nebo lépe, že tu jsou, nemoci, bolesti, smrt. Bez nic to tu nejde, dokonce v tom lze najít jistou krásu. Neznamená se tomu poddat, ale říct důstojně s pevnými zády „ano, vidím tě, vím, že tu jsi, mám k tobě úctu. Jsi větší než já. „ To je první věc, která dává věci na správné místo a do harmonie.

Uznanou nemoc tahle skvělá paní měla, dokonce i smrti se nebála, což se i později při jejím odchodu ukázalo. Jak už jsem zmínila, pro mě velmi inspirativní člověk, který se chová duševně dál tak, jako by byl zdravý.

Takhle by to mělo být.

Léčila se, dokonce to vypadalo, že se uzdraví.  Pár dní před jejím odchodem jsme si volaly. To nemoc uhodila výrazněji. Když jsme si volaly, tělo jí moc nefungovalo, bylo to pro ni fyzicky náročné.

Psychicky byla ale stále ok. A víte co? Ten člověk tohle potřebuje. Potřebuje znát pravdu, hlavně v takové chvíli, žádné chlácholení a aby radši tohle a tohle nevěděla. Potřebuje vědět vše, aby se právě mohla dobře a důstojně vypořádat. Potřebuje, abyste se chovali dál normálně a zůstali pravdiví. Být v pravdě ovšem platí pro každou situaci. 😀

V tu dobu jsem pracovala také s její dcerou a i u ní jsme našly způsob, jak ona může být ve zdravém kontaktu s mamkou a dalšími členy rodiny v době, kdy jsou všichni tak trochu ve stresu. Jak tam může proudit láska a přitom zůstávají zdravě nastavené hranice.

 O pár dní později později tahle vnitřně i navenek krásná žena zemřela.

Její odchod proběhl moc krásně. Měla u sebe své blízké včetně své dcery. A to je to, co jim oběma upřímně přeji a trochu a láskyplně závidím, že strávily poslední dny a chvilky společně až do té poslední chvíle. Byly spolu, přítomné, tiše a s otevřenými srdci. Proudila mezi nimi láska a hluboká přítomnost.

Psaly jsme si ještě večer (před odchodem mamky) s dcerou, co vše by mohla říct, ale ona si vedla sama skvěle. Chtěla vědět, co může ještě udělat. V takové chvíli je důležitá vaše přítomnost, držení za ruku, či bytí u postele. Nic jiného není potřeba. Být u tak významného okamžiku je velká hodnota i pro toho, kdo zůstává tady.

Osobně jsem tuto konkrétní smrt vnímala jako oslavu. Ano, měla jsem radost, když jsem se to dozvěděla, celé mé tělo zalil proud tiché oslavy, jako kdyby se něco povedlo. Třeba v Indii je toto naprosto běžné.

Pohřeb je vlastně velká oslava. Když se podíváte k nám, najdete to tam také v podobě sešlosti rodiny na malé hostině. Můžete to i oslavit, je tam zárověň dojetí, to ano, může tam být i smutek či bolest, však i radost a úleva může být přítomná.

Vytvářejme přítomnost.

Přítomnost, to znamená, že vaše vědomí věnuje 100% své pozornosti tomuto okamžiku, tomu, co se tady a teď děje. Bohužel, většina lidí nemá tuhle možnost ani příležitost. To je moc smutné a věřím, že se nám to podaří časem změnit.

Tahle paní navždy zůstane v mém srdci.  a to je i to, jak můžete se všemi bytostmi, které už odešly zůstávat v kontaktu uvnitř sebe. Nikdy na tuhle větu není pozdě. Můžete ji opakovat i stále dokola.

Co tedy můžete dělat?

 A to i v případě, že ten člověk je duševně mimo nebo v komatu! 

Mám osobně dvě zkušenosti, s mou mamkou, když už byla v LDN a její mozek nefungoval a pak s u mého manžela, který byl v kómatu měsíc (ten se ale vrátil zpátky do života). Oba dva měli reakce, které potvrzovaly, že na jisté úrovni mě vnímají a slyší. Vždy má cenu na ty lidi mluvit a vyjadřovat se, je to důležité i pro vás samotné.

Věty, které se hodí v procházení těžkých chvil:

Jsem tu s Tebou. Jsem tady.

Jsi pro mě (velmi) důležitá.

Děkuji Ti, za vše, co jsi mi dala (mě naučila).

Jsi (nejlepší , nejhezčí, nejněco…) (maminka) na světě.

Mám Tě ráda. Miluji Tě.

Ať se stane cokoliv, navždy zůstaneš v mém srdci. (ta druhá věta lze i po smrti toho, kdo odešel.)

Po odchodu blízkého.

Navždy zůstaneš v mém srdci. (kdykoliv, jakkoliv dlouho tuto větu můžete používat.)

Můžete udělat „rituál„. To je důležité i u potratů ať chtěných nebo nechtěných.  Rituál uděláte svůj nebo s nějakým návodem či vedením. Osobně jsem ho dělala třeba při odchodu mého druhého dítěte a pak společně se ženami z kruhu našich seminářů, když odešla má kolegyně. Rituálem se vše opravdu dobře uzavře a dá na správná místa. Není to žádné „ezo“, je to vnitřní práce s nervovým systémem a jeho nastavením.

Zůstaňte ještě na sebe hodní. Možná jste dávali někomu pozornost a nyní je prostor na vás a je nutné se zase vyživit, aby se bolest dobře zintegrovala. Dopřejte si dobré jídlo, pití, spánek, vanu saunu, meditaci či jinou relaxaci. Váš nervový systém a tělo potřebuje načerpat energii, aby bolest dobře zpracovali.

Bolest je nevyhnutelná, utrpení volitelné. Poznejte čas, kdy už je zase dobré se vrátit ke svému životu. Prostě se rozlučte a žijte dál svůj život. Však víte, milovaná bytost navždy zůstává ve vašem srdci.

Bolest může přijít i ve vlnách.

Bolest ze ztráty milovaného člověka může přijít i ve vlnách i později ve vašem životě. Třeba i po třech letech. Jako u mě, meju záchod a najednou mi tam vlítla myšlenka na mamku a lup bulim jako alik. 😀

Je to v pořádku, stejně jako to přišlo, tak to zase odejde a je důležité, abyste tomu dali prostor a volný průchod. Žádné jako jak to? A ty bys měla nebo neměla. Blbost, prostě to tam je, chce se to projevit, tak to pusťte ven a pak zase jděte a žijte dál. Vždy se také opečujte, doplňte si zdroje po námaze nervového systému.

Každý má jiné tempo.

Respektujte své tempo, jakým jakýkoliv náročný proces procházíte. Dopřejte si čas. Co je ovšem důležité, přestaňte zůstávat v oběti. Tohle se mi stalo a já teď kvůli tomu nemůžu apod. Rozlišujte zda skutečně nemůžete, začněte být k sobě upřímní na jednu i na druhou stranu.

Vytvořte si prostor pro integraci, nebo integrujte za pochodu.

Vaše zraněná část, co ještě potřebuje čas, aby něco dokončila v procesu přijímání ať má přísun energie a vaší hlavní bytosti a vy můžete normálně pracovat, radovat se, komunikovat a sdílet. Můžete si s touhle částí i popovídat, co ještě potřebuje, kdy to potřebuje, kolik času atd.

Dokončení

Celý proces dokončíte úklonou a úctou starému a tomu, co bylo. O dokončení mluvím více v tomto videu.

Poznáte to, věřte mi, prostě víte, že už jste na další úrovni svého života a ta stará už skončila. Stejně jako skončila základní škola, to že jste neuměli jezdit na kole, když jste se to naučili nebo jiná etapa vašeho života. Poznáte to a pak je celá záležitost uzavřena, ale spojení skrze vaše srdce zůstává.

““

Krásný den všem a hýbejte se vnitřně i venku. 🙂